Autoškolové humoreky, díl pátý

Jak už jsem se zmínil minule, s policisty jako zkušebními komisaři se mi spolupracovalo opravdu dobře a když někdy kolem roku 2000 přešla tato funkce na civilní zaměstnance Magistrátu města Brna, nebyl jsem z toho nadšený. Možná v tom hrál roli i fakt, že můj táta pracoval celý život u dopravní policie. Věděl to i pan kapitán Novák. Brzy jistě pochopíte, že ačkoliv postava a příhody s ní spjaté jsou skutečné, jméno jsem raději změnil.

Policisté kromě toho, že dělali zkušební komisaře, měli na starosti i další policejní agendu. Kapitán Novák tak evidoval kradená vozidla. Pokud jde o zkoušky, bylo dobrým zvykem, že jsme pro komisaře zajížděli na dopravní inspektorát a vozili je do autoškoly, kde zkoušky probíhaly. Tak jsem jednou ráno vyjel právě pro kapitána Nováka. Sotva jsme vyrazili, předjel nás zbrusu nový Peugeot. Kapitán zbystřil. Vzpomněl si, že registrační značku tohoto vozidlo má v evidenci kradených. "Mladej, za ním!" zavelel. Bylo mi už pravda skoro čtyřicet, ale on sloužil ještě s mým tátou a tak mi tykal a říkal mladej. Nevadilo mi to, vlastně se mi to docela líbilo. "Náčelníku, mohu jet, jak umím?", zeptal jsem se. – "Nekecej a jeď co to dá." Pokyn policisty, jak známo, je nadřazen všem dopravním značkám, včetně nejvyšší povolené rychlosti. Když ale naše Felicie překročila v Králově Poli rychlost 120 km/hod., myslím, že svého pokynu už trošku litoval. No, trošku. Krůpěje potu na čele a pevně sevřené rty nenasvědčovaly jeho úplné duševní pohodě, ale touha polapit pronásledované vozidlo byla přece jen větší. Konečně Peugeot zajel do brány jednoho servisu a jeho řidič byl opravdu hodně překvapen, když na něj vyskočil policista z vozidla autoškoly. Ten den jsme naše zkoušky museli odložit…

Hned následující zkoušky k nám šel opět kapitán Novák. "Dneska pomalu, mladej!" řekl mi, když sedal do auta. Nicméně měl jsem pocit, že to vyslovil jaksi ztěžka. Nemýlil jsem se. Ten člověk evidentně neměl jen zbytkový alkohol. Ten šel přímo z flámu, jen si stihl obléci uniformu. Když přišla řada na zkušební jízdy, usedl na zadní sedadlo, těžkým jazykem řekl: "Jeď" a usnul jako špalek. Příčný práh na silnici asi deset minut od zahájení jízdy jej probudil. Kalným zrakem se rozhlédl a zjistil, že už asi nebude u školy. Zachroptěl: "Dobrý, kamošu. Prospěl. Další" a opět usnul. Druhý žák usedl za volant a jeli jsme zpátky ke škole, kde jsem jej pro změnu probudil já. Ten den probudil příčný práh pana komisaře ještě pětkrát, stejně jako já. A dvanáct chlapců i dívek slyšelo ten den stejnou větu: "Dobrý, kamošu. Prospěl!"

Čas běží a policisté už nezkouší nové adepty řízení. S civilními komisaři už člověk moc podobných příhod nezažije. Prostě úředníci. Takže já se raději od zkoušejících vrátím k těm zkoušeným. S nimi člověk často zažije také pozoruhodné věci. Poznáte v dalších dílech.